pondělí 22. listopadu 2010

Kluci z ulice – osvěžující výlet do padesátých let

Lukáš Beer
Petr Chalupa s maminkou a bratrem Eďasem
(Eduardem) na karlovarské kolonádě v roce 1946.

Myslím, že brzy potom, co se Iva narodila, jsem začal rozlišovat, že „ona je jeho vlastní“ a my s Edou ne. To, že můj vlastní otec je někdo jiný než tatula, kterého jsme denně vídali, jsem si moc neuvědomoval, ale věděl jsem o tom. Tehdy jsem jen vnímal a byl schopen pochopit, že šlo o nějaké věci z války, kterým jsem ale vůbec nerozuměl. Asi to na mne a bratra tehdy dost působilo, zřejmě v oblastech, které si dítě nedokáže vysvětlit. Určitě to však mělo nějaký význam v našem celkovém utváření. Tatula byl prostě táta, co s námi moc nemluvil. (Úryvek z knihy Petra Chalupy „Kluci z ulice“.)

Každý z nás prožil nějaké to své dětství a řada z nás o něm může zpětně prohlásit, že to bylo dětství krásné či dokonce šťastné, plné prázdnin a bezstarostných dní a dobrodružství. Pokud se Vám jednou dostane do rukou knížka Petra Chalupy „Kluci z ulice“ (vydaná v Pardubicích v letošním roce Janem a Markétou Vojvodíkovými, kteří provozují komunitní seniorský web http://www.sedesatka.cz/) a začtete-li se do ní, pak dost možná s trochou zdravé závisti zjistíte – a to zvláště, pokud jste příslušníkem mužského pohlaví, že autor této vzpomínkové knihy těch dobrodružství v dětství zažil snad více než my všichni dohromady.

Jiní si zas začnou barvitě vybavovat své vlastní zážitky na dětské klukovské války a na první platonické, dětské lásky a průšvihy ze školy a lumpárny, které se provádějí rodičům. Nejedno klukovské srdce by skutečně Petru Chalupovi a jeho partě závidělo, zaplesalo při čtení všech těch dobrodružství a mírně si povzdechlo, že nemělo nikdy takovou příležitost sestavit si válečnou výzbroj „mužstva“ tak dokonale jako klukovská parta, do které patřil Petr Chalupa se svým bráchou Eďasem – v poválečných Karlových Varech se toho po venku jen tak povalovalo věru dost. Stejně tak si možná povzdechnou sběratelé vojenské výzbroje a v duchu se ptají, kam se dnes asi poděly všechny ty bajonety a německé přilby (ač často proděravělé po výstřelu), se kterými kluci proti sobě „válčili“.

A zde o několik let později s bratrem Eďasem a sestrou
Ivankou (Petr Chalupa vpravo).
A že těch dobrodružství bylo! Člověk musí hned myslet na příběhy z proslaveného románu „Bylo nás pět“. Ale „Kluci z ulice“ nejsou jako „Bylo nás pět“, i když se obě knihy v mnohém podobají. Kluci z ulice jsou drsnější, syrovější, odráží se v nich jiná doba. Přesto je jejich klukovský svět stejně přitažlivý a zdá se, jakoby autor popisoval svými vzpomínkami naše vlastní dětství. Jako bychom si díky autorovým vzpomínkám zároveň sami osvěžovali zážitky vlastní. A také je tu podstatný rozdíl ve srovnání se zmiňovaným slavným románem, spočívající v tom, že příběhy Petra Chalupy se skutečně odehrály a protagonisté v nich vystupující skutečně žili a nejeden z nich žije ještě i dnes. Ostatně knížka je doplněná velkým množstvím rodinných snímků ale i velkým počtem fotografií bývalých kamarádů, kamarádek, učitelů a učitelek. „Kluci z ulice“ není tedy jen oddechová příjemná literatura, která by popisovala fiktivní příběhy. I ti, kteří v dnešní uspěchané době nemají čas na čtení a kteří se „omezují“ pouze na literaturu faktu, si v knížce mohou zalistovat s klidným svědomím, že čtou něco, co se skutečně odehrálo.

Po přečtení knížky, která může posloužit i jako malé letní osvěžení uprostřed sychravého podzimu či zimy, přeci jen čtenáři zůstanou na rtech nevyslovené otázky, které se ke vzpomínkám pana Chalupy zákonitě přidružují, ač jen jakoby v pozadí, a na které zůstávají nevysloveny odpovědi. Jako například, když si v osmé třídě předvolal Petrovu maminku do ředitelny soudruh Jezbera ohledně synovy přihlášky na střední školu elektrotechnickou v Praze. Když jsem přišel do ředitelny, maminka plakala a ředitel Jezbera jí právě svým pištivým hlasem sděloval, že … „Váš syn madam, se na střední průmyslovou školu nedostane, to Vám zaručuji. Zaručuji Vám, že se nedostane na žádnou střední školu!“ Vysvětlil potom, že k tomu nemám žádné kádrové předpoklady. Zdálo se mi to i tenkrát neuvěřitelné, ale soudruh Jezbera měl pravdu. Skutečně jsem se na žádnou střední školu nedostal. Dělal jsem zkoušky na průmyslovku v Praze i na „hotelovku“ v Mariánských Lázních. Z obou škol přišlo krátké a stručné sdělení, že pro velký zájem uchazečů ke studiu jsem nemohl být přijat. A basta, „bylo vymalováno“, jak se říká. To jsem ale moc odbočil a posunul se v čase.

Autor Petr Chalupa v závěru své knihy naznačuje, že by mohla mít své pokračování. Knížka nastíněním jistých tajemnějších okolností vzbudí přirozenou zvědavost čtenáře. Lze jen doufat, že se autor k jejímu pokračování odhodlá. Pokud ano, budeme zde mezi prvními, kdo o jejím vydání bude s radostí referovat.

Knížka Petra Chalupy "Kluci z ulice" byla slavnostně představena 6. 10. 2010 v Karlových Varech. Vzpomínky na autorova klukovská léta v karlovarské čtvrti Tuhnice můžete objednávat na adrese redakce@sedesatka.cz. Kniha je v brožovaném provedení, cena 177 Kč + poštovné dle sazebníku České pošty a balné 20 Kč.
(169 stran, ISBN 978-80-904727-0-9)