O čem budou „Hitlerovi Češi“?

Známý protektorátní novinář Karel Werner se v srpnu 1942 zúčastnil spolu se skupinou mladých českých mužů, kteří měli tvořit budoucí výchovný kádr nové státní organizace mládeže, „studijní cesty“ po celém Německu. Češi se v Říši seznamovali s prací a se zařízeními Hitlerovy mládeže. Když zavítali do Němci obsazeného Lucemburska, neuniklo jim silné protiříšské smýšlení tamních obyvatel, připomínající jim trochu poměry v Protektorátu. Příčiny antipatií obyvatelstva však spočívaly v něčem jiném než v Čechách a na Moravě - Němci v Lucembursku zavedli celou řadu daní. V sousedním Lotrinsku a v Métách se účastníci české výpravy pochvalně vyjadřovali o vysoké obytné kultuře tamních lidí a všudypřítomné čistotě. Německý Sicherheitsdienst si však také poznamenal, že Čechy podle jejich vlastních slov „bilo do očí“, že do tamní Hitlerovy mládeže byli přijímáni mladiství, kteří byli „rasově daleko pod průměrem českého národa“. - Lze říci, že nová kniha Lukáše Beera se ústředně tématicky točí okolo vnímání rasového profilu českého národa v letech 1939-1945 a důsledků, které z toho měly pro něj v případě Hitlerova vítězství vyplynout.

Ani ne tak zážitky našich vlastních předků z 2. světové války samotné, jako spíše podání této doby tvorbou poválečné české historiografie dodnes výrazně ovlivňuje představy i mladších českých generací o dějinách našich zemí. V blízké době se na trhu objeví knižní titul, která čtenáře obeznámí s donedávna ještě vyloženě tabuizovanými a dodnes přehlíženými stránkami protektorátního života. Ústředním tématem knihy, bohatě vybavené doposud nikdy nepublikovaným materiálem (mj. téměř 120 fotografií), je podat objektivní a historicky podložený výklad postavení příslušníků českého národa v „Říši“ a v „Nové Evropě“ v případě německého vítezství ve válce. Od konce roku 1941 až do počátku roku 1945 byly desetitisíce Čechů podrobeny rasovým testům, česká mládež byla s vydatnou podporou říšského vedení mládeže cíleně podchycována Kuratoriem pro výchovu mládeže a cílem této výchovy bylo také vytvořit generační názorový rozkol mezi Čechy samotnými s úmyslem získat si české generace, které teprve přijdou na svět. Čtenář se v knize dozví nejenom výsledky těchto rasových zkoumání a je seznámen s tím, co by ve skutečnosti znamenalo uplatnění těchto poznatků do praxe, vycházeje z Heydrichových úvah, ale také, co na průběh akcí Kuratoria říkaly tajné německé situační zprávy. V rámci knihy se nachází i rozsáhlá studie na toto téma, podložená důkladně archivním materiálem. Česká historiografie se k této problematice stavěla v mnoha směrech stavěla doposud macešsky, jindy si zas při výběru vhodného materiálu počínala poněkud selektivně.

Další průběžné informace se čtenář dozví na stránkách Našeho směru.