neděle 26. dubna 2015

O osudu autora aktuálně vydané knihy „Co víte o Židech?“

Brněnské vydavatelství guidemedia etc přináší na knižní trh další zajímavý autentický reprint – tentokráte se jedná o knihu vydanou jménem někdejšího českého novináře a rozhlasového pracovníka Aloise Kříže – muže s pohnutým životem a popraveného v Benešově Třetí republice ve věku 36 let za svou činnost ve válečných letech. Kniha Co víte o Židech? vyšla poprvé v roce 1941 a v ní obsažené texty jsou výběrem z rozhlasových politických přednášek cyklů „Co víte o Židech“ a „Co víte o Židech a zednářích“, které byly za spoluúčasti Kříže počátkem čtyřicátých let odvysílány pražským rozhlasem.

Alois Kříž stanul po válce před Národním soudem společně s dalšími 21 českými novináři. Sedm z nich bylo odsouzeno k trestu smrti, mezi nimi i Kříž, který během svého krátkého života dle výpovědi svých kolegů a také poválečných svědků vypovídajících před soudem vynikal svou pracovní houževnatostí.

Velmi podrobně zdokumentoval život Aloise Kříže a jeho poválečnou kauzu Lukáš Kopecký ve své diplomové práci Případ rozhlasového novináře Aloise Kříže před Národním soudem z roku 2011. Alois Kříž se narodil 26. února 1911 v Hamburku a celé mládí byl jeho život konfrontován s neutěšenými materiálními podmínkami. V osmnácti letech, v roce 1929, se stal posluchačem právnické fakulty Karlovy univerzity v Praze, kde složil dvě státní zkoušky. Studium práv pro rodinné a majetkové poměry nedokončil. Na podzim roku 1935 uzavřel sňatek s Martou Langerovou z Děčína, která se hlásila k německé národnosti, a žil s ní v Praze, kde pracoval v účtárně Zemského úřadu.

Kvůli nízkému příjmu ze státní služby a narození prvního syna byl Alois Kříž nucen ohlížet se po vedlejším zaměstnání, až nakonec získal místo ve sportovní rubrice Poledního listu. Jak Lukáš Kopecký mohl vyčíst z výpovědí poválečných protokolů, stal se Kříž brzy časově velmi zaneprázdněným, neboť musel denně pracovat 13–14 hodin, z toho důvodu se rodině příliš nevěnoval. V říjnu 1939 jej navíc postihla osobní tragédie – krátce po porodu jeho druhorozeného syna Petra zemřela jeho manželka. Smrt ženy jej natolik psychicky odrovnala, že musel bezprostředně po pohřbu po dobu několika týdnů trávit na interní klinice. Mladší syn Petr byl odvezen k německým prarodičům do Děčína. Křížovo druhé manželství nebylo šťastné a končilo v roce 1946 rozvodem.

V poválečném procesu s Aloisem Křížem hrál určitou roli i dopis, který měl obžalovaný v březnu 1939 adresovat bývalému poslanci v Národním shromáždění za Sudetoněmeckou stranu, Ernstu Kundtovi. Ačkoliv německy psaný dopis Kříž nikdy neodeslal, stal se důvodem pro jeho vyhazov z redakce listu Národní noviny v roce 1939. Křížovi kolegové objevili na psacím stole dopis adresovaný Kundtovi, ve kterém autor uváděl, že jeho manželka je Němka a ve kterém se nabízel německé straně pro potírání marxistických buněk. Křížův dopis byl ukončen pozdravem „Heil Hitler!“. Šéfredaktor listu Národní noviny si dopis nenápadně ofotil a přečetl na rychle svolané redakční poradě, o které Kříž nevěděl. Ten pak nalezl dopis ležet na svém původním místě. Na druhý den mu bylo sděleno, že je propuštěn z redakce, aniž mu byl prozrazen skutečný důvod.

Praha, 5. května 1945: Alois Kříž je lynčován pouličním mobem.
 Zdroj: Národní archiv, fond NS, sign. TNS 6/47, karton 114, poř. č. 269
Kříž se nějakou dobu potom stává externím vedoucím sportovní rubriky periodika Vlajka. S tímto listem spolupracoval až do června 1941, než se stal redaktorem a od 1. října 1944 i šéfredaktorem rozhlasu Čechy – Morava. V září 1940 na pozvání vrchního velitelství říšské branné moci podnikl Kříž cestu s výpravou německých a českých novinářů na západní frontu. Tato cesta se ukázala pro jeho další směřování jako zlomová. Kříž v jednom z protokolů na tuto cestu vzpomíná takto: „Když jsem tenkráte viděl na této cestě rozbitou francouzskou armádu, získal jsem o síle německých zbraní dobrý dojem, zvlášť, když tenkráte Hitler uzavřel spojenectví se Sovětským svazem a nemohl jsem tudíž být přesvědčen o tom, že Němci i tuto světovou válku prohrají.“ Z výpravy pak Kříž uveřejnil sérii reportážních statí o zážitcích ze zmíněné cesty v časopise Vlajka, které pak byly vydány v prosinci roku 1940 knižně v Orbisu pod názvem Krev za novou Evropu. Kromě reportáží ze západního bojiště přinesla Vlajka i několik jiných aktivistických článků, např. Křížův rozhovor se Stammführerem Kurtem Penschukem nebo článek ze dne 22. září 1940 určený hlavně mládeži: „Také německá mládež obětuje vše pro Vůdce, národ a novou Evropu. Naši hoši a dívky nechť mají v německých kamarádech skvělé vzory. (...) Co je naší povinností? Abychom tak naše hochy a děvčata semkli pod jeden prapor – prapor národního socialismu – českého novodobého národovectví.“

Kříž se velmi brzy stal význačným spolupracovníkem a představitelem hnutí Vlajka. Později promluvil i na několika jejích veřejných vystoupeních. O několik let později vystřídal svou politickou činnost na půdě České ligy proti bolševismu, když objížděl Čechy a Moravu jako její referent.

Od 1. července 1941 se Kříž stal programovým referentem rozhlasu Čechy – Morava, přesto nadále publikoval v tištěných periodikách. Koncem zmíněného roku se Kříž stal stálým externím přispěvatelem politického týdeníku Svět vycházejícího ve Zlíně, v němž publikoval hlavně vojenskopolitické komentáře. Vedle toho příležitostně přispíval úvodníky a politickými úvahami do jiných periodik.

Nastoupil do rozhlasu na pozici politický referent a zpravodaj. Programové schéma v Křížově pracovní oblasti v rozhlase tvořily nejprve krátké reportážní příspěvky pro relaci „Doba, práce, události“, dále přehled tisku, překlady některých německých relací a v neposlední řadě přednášky, které měly svými tématy odpovídat současné situaci. Byl zahájen cyklus „Čech nemůže být bolševikem“ a na něj pak navázaly další cykly „Co víte o Židech“ a „Co víte o Židech a zednářích“. Křížova rozhlasová kariéra skončila fakticky jeho zatčením 5. května 1945. Výpovědní dopis ze služeb rozhlasu mu tak byl zaslán již do vazby 24. května. Píše se v něm, že pracovní poměr byl zrušen „vzhledem k závadnému politickému chování během německé okupace“.

Aktivní politická činnost Aloise Kříže v České lize proti bolševismu setrvala až do posledních dnů války Ještě 2. května 1945 (!) vystoupil se svým projevem na přednášce s názvem „Náboženství, morálka a rodinný život v SSSR“ konané ve velkém sále Městské knihovny hl. města Prahy. Ze zaznamenaných hlášení o přednáškách lze dohledat, že Kříž dokázal promlouvat velmi sugestivně. V hlášení z přednášky na téma „Bolševismus – nepřítel světa“ konané 10. června 1944 v Josefově stojí: „Průběh přednášky byl vzorný, účinek na posluchače mohutný. Výkon řečníka strhující a kvitovaný souhlasným potleskem.“

Alois Kříž byl zadržen 5. května 1945 a později zatčen orgány ředitelství bezpečnosti v Praze. Kříž byl později obviněn, že se za „květnové revoluce“ v roce 1945 aktivně zúčastnil bojů o pražský rozhlas po boku vojáků SS. Když chtěl Kříž opustit budovu rozhlasu, byl rozpoznán pouličním mobem, který jej začal lynčovat.

Knihu Co víte o Židech? lze objednat v tomto e-shopu
Kříž byl obžalován společně s jinými českými novináři, že spáchal zločin proti státu podle § 3 odstavce 1 dekretu prezidenta republiky č. 16/45 Sb. (tzv. velký retribuční dekret), neboť „propagoval a podporoval fašistické a nacistické hnutí, tiskem, rozhlasem a na veřejných shromážděních schvaloval a obhajoval nepřátelskou vládu na území republiky a jednotlivé nezákonné činy okupačních velitelství a úřadů a orgánů jim podřízených v úmyslu, aby rozvrátil mravní, národní a státní vědomí československého lidu, zejména též československé mládeže a to za okolností zvláště přitěžujících.“ Kromě toho byl obžalován z dalších dvou „zločinů“ téhož dekretu – a sice, že u budovy rozhlasu údajně střílel po boků mužů SS po českém oddílu, a pak také pro svou činnost ve Vlajce a členství ve Svatoplukových gardách. Soudu se však nakonec nepodařilo prokázat, že Kříž po boku Němců bojoval a střílel.

Podle svých některých bývalých kolegů byl Kříž „stoprocentně oddaným stoupencem nacismu" do posledních chvil trvání Protektorátu. „Mluvil proti presidentům Masarykovi a Benešovi ve svých vložkách a přímo nenáviděl východ. V této své linii setrval až do posledních dnů, prohlašoval, že ví, že padne i s režimem, který tehdy panoval“, uvedl jeden ze svědků ve své výpovědi.

Ve středu 26. března 1947 vynesl Národní soud v Praze rozsudek nad pěticí aktivistických šéfredaktorů, které tím do jednoho uznal vinnými. Národní soud vyměřil Křížovi nejvyšší trestní sazbu – odsoudil ho k trestu smrti. Po ukončení předložili obhájci Kříže a dalších dvou odsouzených novinářů žádost o milost prezidenta Československé republiky. Protože byla prosba zamítnuta, byla ten samý den vykonána poprava odsouzených neveřejně na zadním dvoře pankrácké trestnice, a to v předem stanoveném pořadí, kdy Alois Kříž přišel na řadu jako první. Jeho poslední slova před popravou zněla: „Ať žije národ, ať zhyne bolševismus!“ (-lb-)