úterý 21. července 2015

Premiér české vlády opakuje klišé o „excesech“

Tomáš Krystlík 
Z páně Sobotkova stanoviska: „Taková gesta smíření, jaké učinil Pavel Bělobrádek, pomáhají zlepšovat vztahy a patří do sjednocující se Evropy počátku 21. století. Ale vždy, když si u nás nebo v Německu připomínáme památku obětí excesů během divokého vyhánění, je potřeba současně zdůraznit klíčový význam příčiny a následku v česko-německých vztazích.“

Při vyhánění se, vážený pane Sobotko, se nejednalo o excesy, tedy o výstřelky z principu slova ojedinělé, nýbrž to byla naplánovaná akce splňující definici genocidy realizovaná a řízená od 9. května 1945 československou vládou. To byste mohl sedmdesát let poté již vědět! Když ne Vy, tak od čeho máte poradce?

Přejděme k příčinám vyhnání československých Němců, vážený pane Sobotko!

Devadesát pět let před jejich vyháněním, v roce 1850, již totéž požadovala Božena Němcová, když napsala, že Němci by měli být vyhnáni za hranice, kam patří, aby se nemohli obohacovat na úkor Čechů.

O rok později, v lednu 1851, putovala ministru vnitra Alexandru Bachovi z Prahy do Vídně následující zpráva: „Rok 1848 způsobil, že se z mnoha jinak hodných a rozumných lidí stali blázni… Fixní idea těchto nemocných spočívá v tom, že Češi (jazykově) jsou vlastně opravdovými pány a vlastníky země; Němci naproti tomu pouze přivandrovalci, vetřelci a kolonisté, kteří se musí ve všem přizpůsobit a podrobit původním obyvatelům, tedy pánům v zemi; rovnoprávnost mezi Čechy a Němci nemůže tedy vůbec existovat, neboť Němci nemají vůbec žádná svoje vlastní práva… Jestliže se Němci Čechům nepodrobí, pak se musí vyhnat pryč ze země a pobít, neboť jen Češi sami mohou a smějí vládnout v této zemi.“

Jaroslav Vrchlický ve sbírce Mythy oslovuje v roce 1879 svatého Prokopa, podle legendy prvního němcobijce: „Prokope, kde práce Tvoje? Vyhnals ďábly, vyžeň Němce!… Já vyženu mnichy z chrámu, ty je vyžeň z české země!“

Když levicový politik Jan Skála 29. 10 1918 navrhl vyměnit jisté „ryze německé obce za české obce v Dolních Rakousích, Kladsku, Pruském Slezsku“, zvedl se proti tomu křik české nacionalistické masy: „Němci chtějí od nás pryč? Dobře, ať si sbalí uzlíčky a táhnou! Ale nedáme jim ani píď půdy, ta je a zůstane česká!“

V týdeníku Demokratický střed se se v článku V. Ostrého 24. 8. 1938 psalo, že „přáním většiny Čechů by odpovídalo vystěhování celé německé menšiny."

Vyhnání německy mluvícího obyvatelstva z ČSR se objevuje v tzv. pátém plánu Edvarda Beneše z poloviny září 1938, s nímž tajně vysílá ministra Jaromíra Nečase do Paříže a Londýna, aby zde zjistil pro něj podporu. Podle tohoto plánu by Československo odstoupilo Německu území 4000–6000 km2 s podmínkou, že Německo přijme dohromady 1,500.000 až 2,000.000 Němců z ČSR. Jelikož v odstupovaném území in spe tolik Němců nežilo, vyplývá z toho, že zbytek by se musel donutit k vystěhování z území neodstupovaných. Maďarsku by se odstoupilo též území, ale bez vystěhovávání části maďarského obyvatelstva ze zbytku Slovenska. Beneš si představoval, když s ním bude Francie souhlasit, že s Velkou Británií jeho plán Německu vnutí. Z toho plyne, že Beneš sám se hodlal zbavit většiny Němců českých zemí ještě před započetím německé národně socialistické perzekuce.

Ve zprávě sociálně demokratického odboje exilu ze 14. 4. 1939, již měsíc po vzniku protektorátu (sic), se pravilo, že představa „vyrovnání s Němci… jest dnes velmi radikální". Hitlerův postup „možnosti dřívějšího smíření úplně zmařil. Důkladné snížení jejich počtu se zdá obecným požadavkem. Nikdy… nebylo u nás takové nenávisti – snad za husitských válek."

Adolf Hoffmeister v květnu 1939 v dopise Hubertu Ripkovi: „Nikdy už nechceme nekrvavou revoluci. Nikdy neočekávaná slova krutosti a pomstychtivosti jsem slyšel od lidí, od kterých jsem prostě nemohl očekávat tak jednoznačný výraz přesvědčení. Věšeti! Neodpouštěti.“

Politické ústředí (PÚ) v depeši do Londýna v listopadu 1939: „Národ dnes žije nadějí jen na pomstu a tu si nedá vzíti.“

Válka a nacistická perzekuce tedy neměla s vyhnáním československých Němců příčinnou souvislost. Byl byste, vážený pane Sobotko, tak laskav a korigoval v tomto smyslu své oficiální stanovisko?

Zdroje:

Odsun – Die Vertreibung der Sudetendeutschen. Vyhnání sudetských Němců. Band 1. Dokumentation. Dokumentace. Veröffentlichung des Sudetendeutschen Archivs, München 2000

Prinz, Friedrich: Prag und Wien 1848. Probleme der nationalen und sozialen Revolution im Spiegel der Wiener Ministerratsprotokolle. Veröffentlichungen des Collegium Carolinum. 21. Lerche, München 1968

Staněk, Tomáš, Arburg, Adrian von: Organizované divoké odsuny? Úloha ústředních státních orgánů při provádění „evakuace“ německého obyvatelstva (květen až září 1945). In: Soudobé dějiny, 3–4/2005, 1–2 a 3–4/2006, Praha 2005

Tento text vyšel na autorově blogu a je zde převzat s jeho laskavým souhlasem. Do diskuse k článku se lze zapojit pod uvedeným odkazem.