středa 12. srpna 2015

Režisér Emmerich vyrobil pro homo-hnutí „historický“ film o vzniku „Gay Pride“

Homosexuální černoši a „transky“ si ale stěžují, že v něm účinkuje málo jejich zástupců. Podepisují protestní petici.
Lukáš Beer 
Podle britského listu The Guardian může nový snímek německého režiséra a scénáristy Rolanda Emmericha, který má 25. září přijít do amerických a kanadských kin, počítat s velkými nadějemi na ocenění letošním hollywoodským Oscarem. Emmerichovo jméno by člověka vskutku hned nenapadlo spojovat s filmovým projektem, který je už dnes horce diskutován na online portálech „LGBTQ komunity“ a má se stát jakýmsi dalším revolučním počinem v boji za její „zrovnoprávnění“. Film „Stonewall“ je zde prezentován jako „historický film“, který zachycuje naprosto klíčovou událost v dějinách emancipace homosexualistického hnutí – jak už název filmu říká, má jít o drama, zachycující povstání homosexuálů a transsexuálů v okolí baru Stonewall Inn na ulici Christopher Street v New Yorku. Na základě této „historické události“ z počátku léta roku 1969 se dnes v evropských městech konají „hrdé pochody LGBTQ komunity“, včetně toho, na který se tento víkend právem mohou těšit Pražané.

Na první pohled by se mohlo zdát, že Roland Emmerich přesedlal na naprosto odlišný žánr, protože ve filmu „Stonewall“ není možno vidět žádné mimozemšťany („Den nezávislosti“) ani přírodní katastrofy („Den poté“), ale jde zde prý o historii „společenské revoluce“, kterou před 46 lety údajně vyvolala jedna „černošská Drag Queen“, osoba nazývaná Marsha P. Johnsonová (1944-1992), ačkoliv se dle dostupných informací jednalo o osobu mužského pohlaví, říkající si jinak i „Mike“. Ale i s takovýmto „mimozemšťanem“ nelze v Hollywoodu udělat díru do světa, toho si byl Emmerich zajisté dost dobře vědom. Nelze tedy vyloučit, že režiséra poháněly zřejmě jiné, totiž „idealistické motivy“ – přeci jenom se veřejně hlásí ke své homosexualitě a dobře ví, že Hollywood se dodnes osvědčuje jako nádherný a mocný nástroj světonázorového vzdělávání veškeré populace povrchu zemského. Emmerich, který žije se svým přítelem, si před čtyřmi roky v rozhovoru pro německou televizi ARD dokázal představit i svatbu se svým partnerem: „Dříve nikdo o tom nevěděl, že jsem teplý, ale dnes je mi to jedno. Domnívám se, že je důležité vyjádřit se k politickým tématům jako je homosexuální sňatek.“ Jeho filmová „Stonewall“-story bude tedy takovým dalším politickým počinem, který má navíc za cíl „vzdělávat“ široké masy lidí.

V baru „Stonewall Inn“ začalo moderní homosexualistické hnutí navenek „psát své dějiny“ a na počest těchto událostí z přelomu června a července 1969, interpretovaných hnutím jako povstáním gayů, lesbiček, transsexuálů atd. proti policejní zvůli, se dodnes konají každoročně pestrobarevné oslavné pochody. Skutečnost, že bar „Stonewall Inn“ byl odbytištěm a překupnickým místem drog, kontrolovaným italskou mafií, a „štamgasti“ zde byli drogově závislí jedinci, transvestité, dospělí homosexuálové a nezletilí mužští prostituti (pod 18 let), kteří dospělým homosexuálům nabízeli sex za peníze, v historickém povědomí organizované LGBTQ-komunity ustupuje poněkud do pozadí. Stejně tak, že i pozadí policejního zásahu mělo sotva něco společného s „potlačováním práv a svobod homosexuálů“, jako spíše s bojem s místní mafií a korupcí. Jak by asi vyznívala pravda, sepsaná do následujících řádků, před světovou veřejností: Skupina narkomanů a prostitutů se pokusila zlynčovat policistu? (Bližší informace v článku Christopher Street Day: Homosexualisté celého světa oslavují pokus o usmrcení policistů zlynčováním.)

Každý zkušený propagandista ví, že historická fakta nedokáže v hlavách širokých mas přeonačit a trvale v této pozměněné podobě zakořenit tak efektivně jako to umí vizuální vjemy, zprostředkované na filmovém plátně, televizní obrazovce a DVD.

A tak režisér Emmerich vypráví ve svém filmu příběh z pohledu fiktivní (a z hlediska fyziognomie pro homosexuální prostředí takřka nereálné) postavy Dannyho Winterse, kterého si zahrál samozřejmě mladý pohledný heterosexuální britský herec Jeremy Irvine, přičemž homosexuálové, nabažení životem v podsvětí svých barů a dark-roomů, kteří jsou sotva zvědaví na nějaký filmový přikrášlený příběh o nějakém gay baru, budou mít alespoň jeden atraktivnější důvod se na snímek jít podívat.

Hlavní hrdina se zaplete do pouliční bitky s násilnou a sadistickou policií dne 27. června 1969, je zatčen policií a zavržen z tohoto důvodu a pro svou orientaci svými rodiči. Winters se po propuštění rozhodne pro život v homoscéně New Yorku a lépe se seznámí s majitelem homobaru Stonewall In, zorganizuje společně s ním první pochod „Gay Pride“ v roce 1970.

Jakmile ale Emmerich pustil do éteru první záběry ze svého filmu a světlo světa spatřil i vlastní trailer, vznikla v USA mezi zmíněnou komunitou emotivní diskuse na téma, zda tvůrci filmu příběh příliš nezfalšovali – samozřejmě, že kritika se nezabývala tím, že film líčí policii zjevně jako zlé sadisty a homosexuály a transsexuály jako oběť jejich zvůle, jako spíše skutečností, že hlavní roli si zahrál „bílý“ herec a v traileru je vidět vůbec nápadně hodně „bílých“ a zato málo černochů a transsexuálů. „Jak můžeme každý rok hrdě oslavovat naše Gay Pride pochody, když ani neznáme své vlastní dějiny?“, zněla jedna z častých výtek kritiků. Komunita v USA mezitím nasbírala údajně již 22.000 podpisů pod protestní peticí. Hlavní bod kritiky se soustředí na to, že černoši a transsexuálové mají v „historickém snímku“ pouze vedlejší role. Jedna černošská lesbická aktivistka a farářka zveřejnila v homosexuálním zpravodajském časopise The Advocate článek s nadpisem „Stonewall, který pamatuji já, nebyl jenom bílý“ a levicově-liberální magazín Salon.com napsal ve svém komentáři, že „bílý homosexuální hrdina filmu se pokouší vymazat z dějin barevné transsexuální aktivisty“.



Ale třeba se mýlíme a Emmerich pouze natočil nějaký svůj nový přírodně-katastrofický horor a „LGBTQ community“ si to jen špatně převzala?